Reflexní lokomoce
Prostřednictvím ní jsou svaly nabádány k funkčnosti, ačkoliv je člověk při vykonaném pohybu nedokáže vědomě používat.
Aktivuje oslabené nebo nepoužívané svaly
využíváním vrozeného pohybového programu centrální nervové soustavy (ten je při poruše zdraví blokován, proto musí dojít k jeho vybavení z podvědomí).
Znamená to, že se dítě (ale i dospělý) pohybem neučí.
Požadované pohyby jsou vyprovokovány opakovanou stimulací, tlakem na konkrétní místa na těle (vždy v určitém směru), kladeným odporem při pohybu, roztahováním svalových skupin. Dochází k tzv. svalové souhře, která kromě jiného zajistí stabilní polohu těla, oporu hlavy a končetin, koordinaci dechových pohybů hrudníku, samostatnou chůzi apod.
Nejen pro nemocné děti
Vojtova metoda původně sloužila jako terapeutický systém cvičení pro výhradně postižené děti s těžkým centrálním postižením, tzv. DMO. Nové medicínské poznatky a moderní technická vybavení prokázaly, že tento způsob cvičení je
vhodný i pro předčasně narozené děti nebo pro dospělé.
Reflexní lokomoce je totiž „vybavovací schopností“ člověka během celého života. To znamená, že se dá aplikovat nezávisle na věku. Používá se také při rozštěpu páteře, koňské noze, ortopedických vadách hrudníku, skolióze, cévní mozkové příhodě, periferní paréze a u různých neurologických onemocnění.
Blahodárně působí na motorické ústrojí, ale zároveň pomáhá zlepšovat například také trávicí funkce, modulaci řeči, výslovnost, orientaci v prostoru a schopnost soustředit se.
Věděli jste, že?
Terapeutické cvičení je pojmenováno podle českého (později německého) lékaře, který se specializoval na dětskou neurologii. V čase, kdy vedl dětskou léčebnu pro děti s DMO v Železnici, začal objevovat a zkoumat pohybové vzorce. Výsledkem byl vývoj vlastní diagnostické a terapeutické metody. Současně byl objeven i motorický vývoj člověka. Prof. Dr. Vojta publikoval více než 100 vědeckých prací. Byly přeloženy do několika jazyků a v současnosti jsou předlohou pro tzv. Vojtovy kurzy po celém světě.
Vojtova metoda nebolí, tak proč ten pláč?
Během cvičení jsou potřebné manuální dotyky cvičitele (fyzioterapeuta nebo rodiče) s různou intenzitou a frekvencí. Ty jsou vykonávány tak, aby vyvolaly jen žádoucí pohybové reakce (pokud je dodržen konkrétní postup a všechna doporučení), v žádném případě ne bolest.
Pláč, který může cvičení doprovázet, proto není výsledkem bolesti. Navzdory tomu jde o důvod, který kolem terapie vytváří množství diskusí, otázek a pochybností, a v neposlední řadě je také stresovým faktorem. Zde je potřeba říct, že strach z cvičení často pramení z nevědomosti.
- K pláči dochází, protože dítěti je „vnucována“ pohybová zkušenost, která je pro něj neznámá. Jde o obranný pláč. U dětí, které byly před terapií velmi klidné, může dokonce znamenat pokrok v cvičení a zlepšení vnímání. Pláč ale nesmí dítě vyčerpat, protože by mohlo přestat reagovat na poskytovaný podnět.
- Aby došlo ke stimulaci pohybových projevů, využívá se technika odporu. To znamená, že dítě nevykonává pohyb samo, ale nefyziologickým způsobem. Zjednodušeně řečeno – pláčem dává najevo, že se musí namáhat, ačkoliv se mu nechce, nepřeje si to a rozčiluje ho to. Jako by šlo o jeho omezování a pláč je jeho výsledkem, vzdorem.
TIP: Pokud dítě během terapie pláče, promlouvejte k němu, mluvte na něj klidným hlasem. Můžete například komentovat průběh cvičení. Takto „nastavený hlas“ si zapamatuje a bude ho pozitivněji vnímat u dalších cvičení. Postupně si na cvičení zvykne a nebude se mu zdát tak „nepříjemné“ jako na začátku.
Základní modely cvičení
Přesně definované polohy těla a stimulování, dráždění určitých bodů vyvolá požadované pohyby. Slouží k tomu
dva vzory lokomoce:
1. Reflexní plazení – výchozí pozice je
na břiše. Hlava je otočena na bok. Podle jejího směru umísťujete končetiny do konkrétní polohy a rozlišujete záhlavní a čelistní (tam, kam se dítě dívá) stranu. Během tohoto cvičení stojíte na záhlavní straně (tedy na opačné, než kam se dítě dívá). Uvedeme příklad se směřováním hlavy na levou stranu:
- Hlava dítěte je otočena v úhlu cca 30°, opírá se o čelo (ne o líce).
- Čelistní (levá) ruka je v rameni ohnutá na 120–135°, jakoby v mírném upažení, dlaní dolů. Zároveň je ohnutá v loktu na 45°, loket se nachází na úrovni nosu.
- Záhlavní (pravá) ruka se nachází podél těla dlaní nahoru.
- Záhlavní (pravá) noha je odtažená od těla, v kyčelním kloubu ohnutá do 30–40°. Zároveň je pokrčená v kolenním kloubu, cca 40°.
- Čelistní (levá) noha je volně položená na podložce, případně mírně ohnutá v koleni.
Aktivačními body jsou (levý) vnitřní loket, vnitřní hrana (levé) lopatky, výběžek nad (pravým) ramenem, výběžek na (pravé) vřetenní kosti, vnitřní část (levého) kolenního kloubu, přední horní trn na (levé straně) kyčelní kosti, hrbol na vnější straně (pravé) paty, rozhraní středního hýžďového svalu a velkého hýžďového svalu. Je důležité, abyste poznali směr tlaku každého bodu (proto je nutností první cvičení s fyzioterapeutem).
Obr. Poloha těla a aktivační body
Obr. Pohyb na základě aktivace bodů – výchozí pozice je
na zádech (poloha A)
a na boku (poloha B). Stejně jako při reflexním plazení rozlišujeme čelistní a záhlavní končetiny.
- Dítě leží na zádech (poloha A), jeho hlava je otočená cca v úhlu 30° na bok.
- Horní i dolní končetiny leží volně položené na podložce.
- K dosažení pohybu se využívají spouštěcí zóny ve střední části hrudníku, v tzv. mamilární linii mezi 5. a 6. nebo 6. a 7. žebrem.
- Na základě toho dojde k rotaci hrudníku a hlavy, končetiny se ohnou. Lopatky a páteř vytvářejí oporu, mění se těžiště.
Obr. Aktivační bod
Obr. Pohyb na základě aktivace bodu
- Dítě leží na boku (poloha B), jeho hlava je v prodloužení těla.
- S podložkou svírá 90° úhel, opírá se o levou ramenní a loketní kost současně.
- Levá ruka je ohnutá v loketním kloubu, pravá je položená na boční (pravé) straně hrudníku.
- Nohy jsou ohnuté v kolenním a kyčelním kloubu, v přitažení vnější a vnitřní rotace (levá horní a levá dolní končetina jsou oporou pro tělo).
- Klademe odpor proti přenášení těžiště tak, že zatížení zůstane na ramenním a kyčelním kloubu.
- Během reflexního otáčení z pozice na boku využíváme aktivační body jako u reflexního plazení.
Obr. Aktivační body
Kdy cvičit?
Čas cvičení musí odpovídat dennímu režimu dítěte. Terapie Vojtovou metodou vyžaduje frekvenci 4x denně, doporučuje se realizovat ji dopoledne (klidně 2x), krátce po poledni a v čase, kdy je dítě plné energie. Pozor!
Dítě nemá být během cvičení hladové, stejně tak nesmí být čerstvě najedené (odstup mezi jídlem a terapií by měl být alespoň 30 minut). Cvičení by se mělo praktikovat po dobu cca 10–25 minut (v závislosti na věku). Tento čas zajistí, aby se jednotlivé pohyby během cvičení staly součástí běžných motorických projevů dítěte.
Celková délka léčebného postupu je individuální a závisí na míře poškození nervové soustavy. Individuálním programem a pravidelností jeho vykonávání dokážete vašemu dítěti aktivovat řetězec pohybů, které jsou u zdravých jedinců spontánní a automatickou záležitostí. Opatrnosti ale nikdy není dost. Ačkoliv můžete být v realizování Vojtovy metody opravdu precizní a obezřetní, první sezení, respektive
první praktikování cviků musíte udělat pod dohledem certifikovaného fyzioterapeuta. S léčbou je možné začít jen po diagnostice od lékaře.
TIP: Alfou a omegou je přesný postup cviků, ke kterému jste byli vyškoleni profesionály. Při dalším cvičení vám ale mohou být nápomocná i různá videa a tutoriály dostupné na internetu, avšak jen v případě, že reflexní lokomoci v nich prezentují odborníci, rehabilitační lékaři nebo fyzioterapeuti.
